„Bez pohybu jsem nesvůj“ Rozhovor s MUDr. Lukášem Svobodou

MUDr. Lukáš Svoboda je vedoucím lékařem HDS v Praze na Homolce, zároveň je i místopředsedou Sportovního klubu dialyzovaných a transplantovaných pacientů. Je neúnavným propagátorem pohybových aktivit pro dialyzované pacienty. Spolu s PhDr. Andreou Mahrovou napsal publikaci „Pohyb jako součást léčby dialyzovaných a transplantovaných pacientů“. Jsem moc ráda, že si udělal čas na rozhovor o pohybu a nejen o něm.

Rozhovor s MUDr. Lukášem Svobodou Jste propagátorem aktivního životního stylu u dialyzovaných a transplantovaných pacientů, proč považujete pohybové aktivity pro dialyzované a transplantované pacienty za důležité?

Důvody jsou četné a je složité je v krátkosti jednoduše vyjmenovat. Zdraví každého z nás tvoří určitou pyramidu. Základem je fyzické tedy tělesné zdraví, pak jako další stupeň zdraví psychické a sociální a jako další stupeň je určitá nadstavba, která tvoří kvalitu života, tedy pocit užitečnosti, spokojenosti a pohody, což se někdy nazývá také well-being. Aktivní životní styl znamená být aktivním hybatelem svého osudu a tvůrcem svého života i v těžké nemoci. K tomu je potřeba určitá fyzická a psychická odolnost a výkonnost.Možností jak ji udržet a získat je kromě jiného i pohybová aktivita, nebo chcete-li sport jako životní styl.

I pro pacienty ve vyšším věku to má velký význam. Cíle jsou jiné, hlavně udržení soběstačnosti a nezávislosti, ale efekt stejný.

Jaké pohybové aktivity doporučujete dialyzovaným a jaké transplantovaným pacientům?

Pohybové aktivity nejsou jiné, než pro ostatní populaci. Jak i recentní studie potvrzují, měly by být pestré a především bezpečné. Základ tvoří 2 typy činností. Prvým typem je tzv. aerobní zátěž, to je pravidelná, rytmická činnost, při které se zadýcháte a zapotíte. Příkladem je rychlejší chůze nebo lépe chůze s hůlkami (nordic walking), nebo plavání, cyklistika, bruslení, chůze na běžkách nebo cvičení na strojích v posilovně zajišťující kardio- respirační zdatnost. Cvičení by mělo začít rozcvičkou (zahřátím) a skončit vydýcháním (protažením). Intenzita a délka cvičení by se měla postupně zvyšovat a mělo by být hlavně pravidelné častěji v týdnu (optimálně 5x týdně).

Nezanedbatelné je cvičení s posilováním hlavních svalových skupin. To už je složitější a vyžaduje odborné vedení. Opět zdůrazním, že je vhodné i pro seniory. Posilování svalstva zejména dolních končetin je nutné pro soběstačnost. Bez určité síly nezvládnou totiž ani domácí práce, ani sebeobsluhu! Doplňkem jsou další typy cvičení k prevenci snížení kostní hustoty (osteoporózy), cvičení k prevenci pádů, cvičení k udržení kloubní a svalové pružnosti, svalového korzetu, cvičení „ aby záda nebolela“ aj.

Jste vedoucím lékařem HDS v Praze na Homolce. Probíhá ve Vašem dialyzačním středisku cvičení pacientů při dialýze?

Teď ne. Zorganizovat takový program umím, ale neumím pro něj trvale zajistit finance. Je to škoda. V sousedním Německu takový program začal asi před 10-ti lety a je financován zčásti pojišťovnou, zčásti klienty a zčásti charitativně. Také nefunguje všude, ale z dlouhodobého hodnocení vyplývá, že na každé vynaložené Euro jsou tři Eura úspor v oblasti čistě zdravotní (prevence kardiovaskulárního postižení, kostního a svalového úbytku, udržení dobrého stavu výživy, imunity…) a také psycho-sociální (udržení psychické odolnosti, redukce počtu depresí, redukce medikace, socializace osamělých…) a celospolečenské (méně hospitalizací, menší náklady na vyžádanou péči…). Shrnuto a podtrženo, úsporami profituje společnost a udržením nebo zlepšením kvality života i pacient.

Rozhovor s MUDr. Lukášem Svobodou Mluvíte o kvalitě života. To je v poslední době hodně zmiňované téma.

Ano, a často se užívá ten pojem nesprávně, resp. málokdo ví, co se pod ním skrývá. Podle mého je nejlepší definice tato: „Kvalita života je vše pro co stojí zato žít“. V té je totiž zahrnut jeden veledůležitý aspekt, kvalita je subjektivní a je pro každého jiná. To je ale zároveň problém pro hodnocení. Proto se k měření kvality života jako cíle všech možných opatření a intervencí v medicíně i mimo ni používají určité psychometrické postupy. Nejobvyklejší jsou dotazníky. V r. 2006 jsme takový dotazník použili, byl to dotazník vypracovaný pro hodnocení kvality života Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Data jsme zpracovali od více jak 1000 pacientů a dostali jsme zajímavé informace. Dnes zmíním jen to, co souvisí s dnešním tématem. Velmi významným faktorem určujícím kvalitu života dialyzovaných pacientů je soběstačnost a zachovalá pohyblivost. Je to tedy potvrzení, že pokud chceme, aby pacienti nejen „přežívali“, ale také žili, měli bychom zvažovat, zda opatření, která provádíme, jsou ta správná. Jinými slovy, každý by měl dostat informaci, že jeho životní prognózu i kvalitu života ovlivní i jeho životní styl.

Jste zakladatelem Sportovního klubu dialyzovaných a transplantovaných pacientů. Můžete našim čtenářům Sportovní klub představit? Kdy vznikl a co je jeho náplní?

Sportovní klub dialyzovaných a transplantovaných ČSTV (www.skdat.cz)jsme založili s Mgr. Michalem Duškem z našeho pracoviště v r. 1995. Sportovní aktivity pro pacienty jsme ale pořádali už od r. 1993 a od té doby také trvá tradice každoročních týdenních zimních a letních her dialyzovaných a transplantovaných sportovců. Hlavním cílem je informovat, naučit a podpořit pacienty ve sportovních aktivitách, ale hry jsou i dílem poznávací a společenskou akcí. Letos pořádáme už 18. ročník, máme za sebou i bilaterální hry na Slovensku, nebo společně s rakouskými pacienty velké setkání na Lipně. Někteří pacienti ze Slovenska si našli v klubu přátele a jezdí opakovaně. Podporujeme také reprezentaci dialyzovaných a transplantovaných a její účast na evropských hrách (www.etdsf.org) nebo na celosvětových hrách transplantovaných (www.wtgf.org) a já osobně spolupracuji s pracovní skupinou pro rehabilitaci dialyzovaných při EDTA-ERA, evropské nefrologické společnosti.

Rozhovor s MUDr. Lukášem Svobodou Součástí činnosti Sportovního klubu je pořádání každoročních rekondičních zájezdů dialyzovaných pacientů k moři. Jaké máte zkušenosti s těmito zájezdy? Kam pojedete v letošním roce?

Ano, posledních 13 let jezdíme každoročně k moři. Byli jsme opakovaně v Itálii, v Chorvatsku a ve Francii. V Itálii bylo asi nejhezčí Paestum v salernském zálivu pod Neapolí, s krásnými výlety na Capri, do Neapole, na Vesuv nebo Amalfi. Ve Francii jsme byli v Antibes, v Chorvatsku v Makarské, v Medulinu, Poreči a Rovinji. Rekondiční pobyty v Chorvatsku, kde dialyzační léčba není hrazena bez svolení pojišťovny, podporuje VZP i oborové pojišťovny. Pacienti oceňují dlouhodobě jak příznivou cenu ubytování a dopravy, tak zajištění léčby včetně dopravy na dialýze s přítomností českého lékaře a sestry, bohatý program se cvičením, sporty, poznávacími zájezdy do okolí a společenským vyžitím v kolektivu přátel. Zájem je veliký, běžně jezdí okolo 80 osob. Letos jedeme k moři v době od 11. do 18.6. patrně opět do Poreče, ale jednáme i o možnosti zájezdu do Černé Hory s dialyzačním léčením na centru v Budvě. Tento zájezd by ale musel být letecky a cena tím pádem dvojnásobná než na Istrii.

Máte tedy dlouhodobou zkušenost se zájezdy dialyzovaných pacientů do zahraničí. Co byste pacientům při plánování dovolené doporučil. Na co by si pacienti měli dát pozor při výběru dialyzačního střediska v zahraničí?

V cestování dialyzovaných se hodně změnilo. V době, kdy jsme začali pobyty pořádat, to bylo díky úhradě dialýzy hodně složité. Česká pojišťovna platila méně, než centra vyžadovala. Cenu dialýzy jsme individuálně dojednávali a díky hromadné objednávce při delších pobytech se zatím vždy podařilo zajistit dialyzační léčbu bez přímého doplatku pacientem. Dosud to platí i pro spoluúčast, která je v některých státech vyžadována, zde nám občas vypomohli i sponzoři, nebo dobré vztahy.

Rozhovor s MUDr. Lukášem Svobodou

Dnes je cestování po EU zcela bez problémů, rizika jsou spojena s rozdílnou kvalitou léčby. Z toho jsme měli obavy např. při cestách do Itálie, promořenost dialyzovaných pacientů např. hepatitidou C tam byla až 40% a zdravotnické návyky řekněme nestandardní. Nyní vidím jako větší riziko kolonizaci multiresistentními kmeny, např. MRSA (methicilin resistentními staphylokoky). Nikdo si určitě takový suvenýr přivézt nechce a my se to snažíme zajistit. Občas bývají problémy i s ošetřováním cévních přístupů, nebo s řešením komplikací. Přítomnost zdravotníka, který se v místě domluví, je pro pacienta minimálně hodně uklidňující.

Cestování jinde po světě buď přímo zajišťují centrály poskytovatelů péče, v ČR Fresenius Medical Care nebo B. Braun-Avitum, nebo některé profesionální organizace. Těm aktivnějším doporučuji navštívit server, třeba www.globaldialysis.com, nebo např. v USA „dialysis locator“ na www.davita.com. Pacienti mohou cestovat jako každý jiný, jen se nebát. Běžně je možné jezdit na lodní výlety se zajištěnou dialýzou, viděl jsem i zájezd dialyzovaných Kanaďanů, kteří kempovali a dialyzovali se 2 týdny v naprosté pustině díky přenosným přístrojům. A peritoneálně dialyzovaní to mají ještě jednodušší.

Jakým způsobem se pacienti mohou přihlásit do Sportovního klubu? Rozhovor s MUDr. Lukášem Svobodou

Sportovní klub dialyzovaných je členem Svazu vnitřně postižených sportovců a součástí PTÚ, Pražské tělovýchovné unie. Na rozdíl od jiných TJ máme své členy rozptýlené po celé republice a pořádat pro ně např. pravidelné cvičení je obtížné. Proto se snažíme o 2 hlavní věci. Změnit pohled zdravotníků a nezdravotníků v nefrologických týmech na význam pohybových aktivit a docílit minimálně toho, aby každý pacient dostal informaci, že pohybová aktivita je prospěšná a bezpečná. Je to totiž kromě diety hlavní možnost jak ovlivnit svoji prognózu. To ostatní v léčbě závisí hlavně na druhých.

Základem je tedy informace a podpora. Pokud začne pacient sám pravidelně cvičit, je to dobře, pokud se navíc připojí k pravidelným cvičením např. v kardioklubech, pak je to super. Dialyzovaný pacient totiž nezemře na selhání ledvin, on zemře ve více jak 60% na kardiovaskulární komplikace a jejich prevence je to nejdůležitější a taktika cvičení víceméně shodná s kardiaky. A pokud se jedná o dialyzovaného diabetika, je nutnost pravidelné pohybové aktivity ještě významnější. Víte, jak se léčila cukrovka před érou inzulinu - dietou a cvičením. Akorát jsme to zapomněli.

Ale zpět k dotazu – přihlášení je možné na adrese níže uvedené, nebo na kontakty z našeho webu a členství je bezplatné. Chceme jen, aby se přihlášení ztotožnili s našimi cíli.

Rozhovor s MUDr. Lukášem Svobodou Je cvičení opravdu bezpečné? Jaká jsou rizika?

Správný dotaz. Když to přeženu, nebezpečné je necvičit, žít sedavým způsobem života. Jak se ukazuje i pacient s nadváhou, který je fit (tzv. fat – fit) má lepší životní prognózu než ten, který je sice štíhlý, ale nepohybuje se. Rizika jsou v zásadě 2 – kardiovaskulární a ortopedické. Nebo jinak - riziko plynoucí z poškození srdce a oběhového systému, nebo riziko úrazu či poškození pohybového aparátu z přetížení. Riziko poškození srdce je při pravidelném cvičení menší než riziko stejné komplikace při dialýze. Obě rizika minimalizuje správná metodika cvičení a ortopedické riziko i používání pomůcek (bandáže, chrániče, správná obuv, ortézy…). Téma je rozvedeno v publikaci, která vyšla v r. 2009 u nakladatelství Triton (www.triton-books.cz).

Pohyb jako součást léčby dialyzovaných a transplantovaných pacientů Lukáš Svoboda, Andrea Mahrová,

Kniha byla oceněna v r. 2009 Českou nefrologickou společností jako nejlepší publikace v oboru Nefrologie.

Jaké zimní a letní hry dialyzovaných a transplantovaných pacientů budou v letošním roce probíhat?

18. zimní hry dialyzovaných a transplantovaných sportovců ČR budou 5.– 12.3.2010 v Pasekách na Jizeře, 18. letní hry 20.–27.8. mají několik variant, nejpravděpodobnější je Přední Výtoň na Lipně. Před vánoci bude tréninkové soustředění v Horních Mísečkách protože se v lednu 2012 opět chceme zúčastnit Ski Trophy pro dialyzované a transplantované v Itálii.

Rozhovor s MUDr. Lukášem Svobodou Máte nějaké problémy s organizací her?

S organizací nikoli, ale kupodivu s přenosem informací. Před každými hrami obesíláme dialyzační centra mailem a posíláme i poštou pozvánku připravenou k vytištění eventuálně i plakát. Pošta směřuje na vedoucího centra nebo vrchní sestru. Objektivně vím, že v řadě center a zejména těch soukromých tuto informaci nevyvěsí. Zda je důvodem neochota posílat někam své klienty, nebo obava o ztrátu příjmu po dobu kdy bude pacient pryč nevím, ale k pacientům i nám je to minimálně nekorektní. To že jsou omezována práva pacienta a reálně snižována šance dostat potřebné informace i kvalita života asi nikoho už tak nezajímá

Jakým sportům a koníčkům se věnujete ve volném čase?

Koníčky spolu s povinnostmi a věkem odumírají. Mám rád přírodu a prakticky všechny outdoorové aktivity. Teď v zimě dost lyžuji, nově jsem si koupil skialpové vybavení a chystám se na jaře do Vysokých Tater nebo na Haute Route do Švýcarska. Minulý rok jsem zkusil kitesurfing, což je úžasná věc, mám rád potápění a horolezení. Bez pohybu jsem nesvůj. Chtěl bych toho ještě zkusit hodně a podívat se leckam, ale kdo ví. Manželka je pracovně také hodně vytížená a tak se většinu času věnuji rodině.

Děkuji za rozhovor.
M.Černá